Kvalitní vestavěné skříně jsou atypickým nábytkem vyráběným na zakázku, který klade na výrobce vysoké nároky od fáze návrhu, plánování a měření, přes samotnou výrobu skříně až po finální montáž skříně. Právě montáž vestavěné skříně je často fází výroby, která zásadním způsobem určuje její konečnou estetickou a funkční hodnotu. Pokud si doma vyrábíte nábytek sami, předpokládá se, že víte, na jaké detaily je třeba dbát, abyste byli s výsledkem spokojeni. Ale co ti z vás (a těch je samozřejmě naprostá většina), kteří si z různých důvodů nechtějí, nemohou nebo nemohou vyrobit vlastní vestavěné skříně, a proto se musí spolehnout na výrobce? Pojďme se společně podívat na nejčastější chyby montážních firem, které když si při montáži vestavěné skříně ohlídáte, můžete se vyhnout mnoha zklamáním a nedorozuměním.
Korpus vestavěné skříně
Výrobci vestavěných skříní mají mnohdy nasmlouvané montážní firmy – řemeslníky, kteří se specializují pouze na montáž – výrobce vyrobí vestavěnou skříň na základě předchozího zaměření a poté pošle montážní firmu na vlastní montáž. Přestože tyto výrobní společnosti mají vlastní postupy pro kontrolu kvality montážních prací, není v jejich moci odhalit jakékoli pochybení montážních pracovníků. Montážní četa obvykle přijíždí do areálu závodu ráno v den montáže a nakládá jednotlivé díly korpusu skříně, posuvné dveře s kolejnicemi a další příslušenství do svých dodávek podle specifikace.
Přestože si zaměstnanci výrobce dali záležet na tom, aby jednotlivé díly vestavěné skříně vyrobili precizně a s pocitem, že vyrábějí vlastní skříň, jemnost při manipulaci s nimi mnohdy chybí, když je převezme montážní četa. Laminované dřevotřískové desky s křehkým povrchem se často poškrábou na povrchu nebo odřou na hranách právě při přepravě a při vynášení do prostoru, který má být vybaven – pokládání dílů přímo na asfaltové nebo betonové chodníky (mnohokrát jsem viděl díly vestavěné skříně na chodníku i v dešti...). nebohý zákazník, který si později stěžoval na „bobtnání” dřevotřískových desek a výrobce skříně reklamaci neuznal z důvodu vysoké vlhkosti v interiéru...), otloukání nezabalených dílů o stěny schodiště nebo ve výtahu, neopatrné pokládání ostrých předmětů na povrch dílů... to jsou jen některé z prohřešků montérů, při kterých mohly komponenty vestavěné skříně utrpět mnoho řezných ran, než byly bezpečně namontovány na místo.
Nenavrhuji, abyste každý kus vestavěné skříně z dřevotřísky donekonečna otáčeli v rukou a zkoumali každý centimetr. Montážní firmy mají k dispozici řadu kvalitních korekčních tmelů, tužek a fixů, které bezpečně opraví drobné nedokonalosti povrchu a hran způsobené manipulací. V žádném případě však není dobré jít do opačného extrému a nechat montážníky bez absolutního dohledu – nebojte se alespoň s nadhledem sledovat jejich práci a pokud si všimnete poškození desky, požádejte o její zaplombování, případně, pokud je příliš poškozená, o výměnu celého dílu (pokud na to montážníka upozorníte, vsadím se, že se vám ještě dostane odpovědi typu "ano, pane, my o tom víme, hned jak smontujeme korpus skříně, tak tyhle drobnosti opravíme...").
K nepříjemnému odlamování (nebo hovorově „sekání”) hran dřevotřískových dílů dochází mnohokrát i tehdy, když je třeba je při montáži z různých důvodů zkrátit nebo zúžit. I když je montážní četa vybavena kvalitním elektrickým nářadím, ruční pily nemají například předřez (druhý menší pilový kotouč), který zajistí zcela čistý řez dřevotřísky.
Dřevotřískové díly pro vestavěnou skříň jsou při montáži řezány nebo hoblovány, například z důvodu nedůsledné práce zaměřovače nebo z důvodu zakřivení stěn a stropů. Pokud však měřící technik předal továrně údaje, jejichž výsledkem je krátký díl, není bohužel možné jej prodloužit. Montáží takového dílu (jako příklad uveďme boční panel) vznikne nevzhledná mezera mezi stropem a dřevotřískovou deskou. V případě mezery do 5-7 milimetrů ji lze s úspěchem utěsnit akrylátovým tmelem v barvě stropu, stěny nebo dřevotřísky, ale u větších mezer se musíte smířit s nevzhledným detailem nebo požádat výrobce o výměnu dílu.
Jakmile je délka dílů správná, je nutné, aby byly, pokud možno dokonale vodorovné (nebo kolmé k vodorovné rovině u svislých příček, bočnic nebo bočních lišt), což také není vždy možné. Díly by také měly svírat se zadní stěnou co nejbližší pravý úhel a v případě zakřivené stěny by se měly co nejvíce blížit pravému úhlu. V opačném případě vznikají ve spojení mezi vodorovnými díly (police, vodorovné příčky atd.) a svislými díly (boky, svislé příčky) spáry, které je třeba v nejlepším případě utěsnit např. akrylátovým tmelem nebo silikonem stejné nebo podobné barvy jako díly. Pokud se montážníkům nepodaří namontovat boční lišty a bočnice v absolutní rovině nebo pokud se jim je podaří „zmačkat” (v místě, kde boční lišta kopíruje zakřivení stěny, na kterou je namontována), nebudou posuvné dveře správně sedět po celém obvodu. Jedinou výhodou takového nevzhledného řešení je lepší větrání skříně :), nevýhodou je například vyšší prašnost uvnitř vestavěné skříně. Rovněž by mělo platit pravidlo, že boky vestavěné skříně by měly být pevně připevněny ke stropu i k podlaze.
Nezřídka se stává, že se montážní firmy svévolně rozhodnou namontovat příliš mnoho polic na nastavitelné podpěry, aby ušetřily námahu, čas a spojovací materiál (a tím i finanční náklady na montáž) - ujistěte se, že alespoň 1 další police v celoplošné části (svislá část vestavěné skříně, ve které jsou namontovány pouze police) je pevně namontována kolem vodorovné horní příčky.
Ačkoli se nejedná přímo o chybu v instalaci, zkušený instalatér by měl odhalit chybu v konstrukci, kdy jsou zásuvky ve vestavěných skříních navrženy a vyrobeny příliš široké, takže i při odsunutí posuvných dveří až na doraz nelze zásuvky vysunout nebo se při vysouvání třou o hranu posuvných dveří.
Posuvné dveře pro vestavěné skříně
Opravdu zásadní chybou při montáži je nesprávné upevnění horní a dolní vodící lišty posuvných dveří. Musí být namontovány naprosto vodorovně, což platí zejména pro spodní kolejnici, po které se u většiny běžných systémů posuvných dveří pohybují spodní kola. Horní kolejnice musí být rovněž pevně (ale ne příliš pevně, aby nedošlo k prohnutí měkkého hliníku nebo oceli) přišroubována ke stropu, a to střídavě mezi oběma částmi kolejnice. Nedůsledně upevněná kolejnice se může časem prohnout nebo vybočit, což brání hladkému chodu posuvných dveří. U extrémně zakřivených stropů dochází ke stejnému efektu, když kolečka nebo samotná hliníková či ocelová konstrukce posuvných dveří narazí na nezašroubované hlavy šroubů – v lepším případě posuvné dveře při odsunutí vydávají nepříjemný „skřípavý” a „šustivý” zvuk.
Stejně jako svislé části korpusu skříně by měly být i posuvné dveře zcela kolmé k vodorovné rovině. Chyba, kdy je spodní lišta zasunuta příliš hluboko do korpusu vestavěné skříně (od něj), má za následek, že spodní část posuvných dveří je také zasunuta příliš dovnitř (ven), a proto vypadá, jako by byla právě přenesena ze šikmé věže v Pise.
Nejsnadněji se opravují chyby, které vznikají při seřizování spodních koleček posuvných dveří. Pokud je seřizovací šroub příliš povolen, dveře se třou o spodní kolejnici, zatímco při jeho přílišném utažení může dojít ke stejnému problému na horní kolejnici. Nedostupnost posuvných dveří do plné výšky boční lišty nebo zarážky boční lišty je také většinou způsobena nedůsledným nastavením spodních koleček.
